Myslím, že nikdy není na škodu, připomenout si, jak důležitou úlohu v našem životě hraje kultura. V pátek 18. února jsme se třídou 3A a 3B navštívili Werichovu vilu a absolvovali krátkou procházku po Malé Straně a Kampě.
Osvobozené divadlo si za 5 let připomeneme stým výročím okamžik, kdy se na jevišti poprvé objevili pánové Voskovec a Werich. Může být, že některé jejich hry už dnes diváky neosloví, ale na druhou stranu řekněte, jaké výhrady máte proti textům jejich písní, co například: „Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře…" nebo „Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní neb nikdy nikdo neví, co se může státi…" případně „Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka, kdo v hadrech čeká na štěstí, ten se načeká…"
A nebo ještě jinak. Procházeli jsme kolem paláce Smiřických, kde se upekla 2. pražská defenestrace, pak jsme stáli před Lichtenštejnským palácem a připomněli si popravu 27 českých pánů, oba paláce už 400 – 450 let stojí. Zatímco například iPhone 2G už dávno upadl v zapomenutí. ;-)
 |
 |